Bylo nebylo

 

 

Město Příbor bylo založeno Frankem z Hückeswagenu v roce 1251 jako osada s městským právem. První písemná zmínka o městě je v listině markrabího Přemysla, pozdějšího krále Přemysla Otakara II., přesněji 12. prosince 1251, kdy král potvrzuje, že hrabě mimo jiné založil v Příboře farní kostel Narození Panny Marie. Náměstí bylo od počátku středem „polské“ obchodní cesty.

 

 

Název města

Název města je dodnes sporný. Pravděpodobně je vývoj z německého Vryburch, tj. Freiburg, do češtiny můžeme přeložit jako svobodný hrad nebo také hrad, ke kterému je volný přístup. Někteří badatelé odvozují název města od jména osoby, jako např. Soběslav, Přibyslav nebo Dětřich. Tak prý Příbor vznikl ze jména Předbor. Zde se pravdy zřejmě nedopátráme. Uzavřeme to pěknou pověstí.

Kdysi velmi dávno jeli z trhu bohatí kupci. Bylo to v zimě, byl krutý mráz a začalo se stmívat. Kupci byli právě v místech, kde dnes stojí město Příbor. Po nebi se proháněly černé mraky, tma jako v hrobě, vítr metal kupcům do tváře sníh a jejich těžké vozy se bořily hluboko do sněhu. Nad hlavou se jim ozýval skřek vran a hladových krkavců. Tu jeden z kupců, který měl již dost ustavičného krákání, vytáhl samostříl a jednoho krkavce zasáhl šípem. Myslil, že ho zabil, ale silný rozzuřený pták zamával křídly, snesl se dolů a kupci do čela zasadil hlubokou ránu. Kupec se zhroutil na zem a z čela se mu vyřinul proud krve. Vozy zapadly do závějí a zdálo se, že zde kupci skončí svoji cestu navždy. Dva z nich vypřáhli koně a rozjeli se do okolí. Jeli hustým borovým lesem, až uviděli na kraji lesa jakýsi statek. Lidé ze statku na prosbu kupců vzali své koně a jeli ostatním kupcům na pomoc. Vozy vytáhli a raněného a všechny kupce zachránili. Minula zima, přišlo jaro. V okolí statku se to začalo hemžit lidmi. Byli to loňští kupci, kteří zde stavěli domy a zakládali tak nové město. Protože tu byli loni tak šťastně zachráněni, věřili, že když se zde usadí, dobře se jim povede. A protože nové město stálo při boru, nazvali je Příbor.

Zdroj: Lubomír Loukotka, Příborské pověsti